Narodila jsem se do vody, přijatá beze slova
Matka moře jednotou, rovnováha bez ostrých hran
Mořský ježek ostny schová, důvěra
Obejmuta dokořán ze všech stran

Kde zpěv velryb prostoupí do konečků ploutve
Tak silná vibrace, gravitace moje poprvé
Jednota buňky, jednota moře

Záblesk světla vše změnil
Hlas neznámý, záhadný
Videmus nunc per speculum in aenigmate
Nyní vidíme jen skrze zrcadlo v hádance

Viděla jsem záblesk
Zlaté zrníčko nesl ten neznámý až do hlubin
Zrnko písku vložil do horkého srdce sopky
A ta ho přijala

Zrníčko se měnilo na perlu
A já?

Poprvé jsem chtěla být tou sopkou
Tou perlovou schránkou, které se dotknul
Poprvé mi chybělo slunce, něco co pálí
Co dokáže slzu vysušit a zanechat jen sůl

Protože sůl je kořením života
Voda je domovem, ale já nebyla políbená
Políbená životem

A tak jsem vystoupila výš
Kde světlo bolí
Kde stín začíná mít tvar
Kde se cítíš oddělená
A v tom oddělení vznikne vztah

Chci milovat tak, že já jsem ta polovina srdce
Chci být dualitou nádechů a výdechů
Přílivů a odlivů
Ta, která nezvládne dýchat, a přesto zůstane
Chci znát jméno bolesti, protože v něm je ukryto jméno duše

Videmus nunc per speculum in aenigmate
Já vím, ale já už nechci vidět jen v zrcadle
Chci být ta, která pozná
Ať slza, která nikdy nepadla
Se vypaří pod sluncem a zanechá sůl
A z té soli, ať se narodí hlas